(autorka: Verena)
Stromů usínání
stromů usínání
na polštáři chladu
podzim tichounce do houslí vlez
v soumraku zní
to dřeva sténání
a kouř ze starých komínů
k zemi padá vyčpěle
zas tě vidím
vypadáš dospěle
z kapsy vytahuješ
kus mé minulosti
že mi ji vrátíš
ach tak
že by bez bolesti?
až stromy vydechly
svůj dech nesmělý
a smyčec se svezl
dutě po strunách
takové ticho
nechci ji zpátky
čas nejde vrátit
pomni, jsi jenom
prach
stromů usínání
v dřevěném kabátě
už vím, že nechci
ale hledám tě...