mé jizvy

(autor: rozervaný básník)

Sice pár měsíců

tomu je,

ale stále cítím

jak to bolí,

rozříznu si loket

žiletkou a

plazím se po pokoji, fakt síla.

Dnes jsem v pořádku,

nemám touhu se řezat,

svět je krásný,

lidi jsou svině,

dá se i bez nich žít.

Podívám se na

své ruce

na nichž mi svítí

růžové jizvy,

co poví matka?

Smutek je pryč,

ale jizvy jsou stále

a nikdy nezmizí,

smůla.