(autor: Dark Alchemist)
Život ozdobený pivní pěnou
Pozdní ráno, otevřu oči,
svět se mnou se malinko točí,
včera jsem byl na tahu,
vidět vlastní ksicht nemám odvahu.
Noha z postele visí jako kotva,
tělo bolí, pohnu se sotva,
že vyskočím svěže chtěl bych říci,
leč v hlavě kutají mi permoníci.
Vytrvale a neúnavně kutají,
a na pocity mé se vůbec neptají,
nevím, jaký účel má ta jejich dřina
a jak mi z toho je, to je nezjímá.
Pocity opojení mne opouští,
a v hubě mám sucho jak na poušti,
přemýšlím, jak se toho zbavit
a náladu svou zase spravit.
Protáhnu ve starém těle kosti,
divný pocit se břicha zhostí,
žaludek plave jako na vodě,
to střeva zatoužila po záchodě.
A tak trenky stahuju si v letu,
s úlevou usedám na toaletu,
to nepotřebné padá do mísy,
nelibá vůně se vzduchem se mísí.
V zrcadle vidím nějakou trosku,
oči opuchlé, kůže jak z vosku,
na hlavě nic, co podobá se účesu,
nevím, jestli ten pohled unesu.
Konečně chytám druhý dech,
scházím dolů po schodech,
v břiše mi teď kručí hlady,
přemýšlím, čím dám se dohromady.
V kuchyni manželka u sporáku,
ucítil jsem vůni bramboráků,
jak mlsný kocour kolem kroužím,
ale prý nic si nezasloužím.
Že když se jenom válím v pajzlu,
tak ať raději táhnu do hajzlu,
naštvaně po mně štěká,
že zrovna na takového čeká.
Nechápu, proč se tolik zlobí,
když přetáhne mně hadrem na nádobí.
Vida, že hněv její je na vrchole,
opouštím tohle nebezpečné pole.
Tohle ona nemůže chápat,
tak dostávám spásný nápad,
jak dostat se znova do pohody,
tak odcházím zpátky do hospody.
Tam vítají mne kamarádi,
co vždy to se mnou rozparádí,
proč mám se otravovat s nějakou ženou,
když krásný je život, ozdobený pivní pěnou...
https://youtu.be/3vc6a1deLcE?si=qBIM8we3Ug3AVI8w