(autorka: rosnička)
Ještě chvíli
I já byla hladová po přátelství,lásce
Vědět,jaké je to někoho milovat
Nebo být člověk někým milován
Však zkus odepřít jídlo hladovému
A vodu žíznivému
Po delší době se hlad přestane projevovat
A po době ještě delší žízeň přestane sužovat
Smíříme se s naším osudem a nevnímáme nic jiného než tlukot srdce,ticho -samota
Smysl života?láska? V dáli,velké dáli
Když umíráme nedostatkem živin
Neřekneme si: já umřu! Nic už nezměním.
Řeknem spíš: možná umřu, ale třeba až za chvíli, za hodinu,dvě ?
I taková naděje může vzít tělo panžábské smyčce
I takový záblesk cenu má
V upomínku svých přání
nepřestávám doufat v jiskru svého života
V srdce srdci mému bližší