(autorka: mii_am)

O kráse růže

Stojím tu jak z kamene.
Všechna slova
uzamčená na petlici
z olova.

Jemná vůně opojná
rozezněla
nejtajnější přání
mého těla.

Vezmu si tě do dlaní
a ty tiše
vyplašíš motýly
v mém břiše.

Ponořit se do tebe
a pak hluboký vdech.
Tvá křehkost ukrytá
v nežných lupenech.

Z čeho máš strach, krásná?
Nebezpečně číhá
ostrý hrot a
znenadání rýha...

Zranitelnost skrýváš
pod maskou krásy.
Hrdopýška?
Asi.

Víš, já pochopení pro strach mám.
Ale..
Cítím pro(past) nedůvěry.
Neustále.

V horské suti bez ochrany,
roste kvítko malé.
Sťastnější než dětský úsměv.
Dokonalé.

Kuráže na rozdávání.
Ach, a tolik chuti k žití!
Nakažlivá
jeho radost z bytí.

Dokázala bys to taky?
Obstát v časech nepohody?
V žáru slunce a
bez vody?

Já..
Chtěl bych, abys pochopila,
že krása
v mém světě je
i tvá vnitřní síla.

www.psanci.cz