(autorka: mii_am)
O kráse růže
Stojím tu jak z kamene.
Všechna slova
uzamčená na petlici
z olova.
Jemná vůně opojná
rozezněla
nejtajnější přání
mého těla.
Vezmu si tě do dlaní
a ty tiše
vyplašíš motýly
v mém břiše.
Ponořit se do tebe
a pak hluboký vdech.
Tvá křehkost ukrytá
v nežných lupenech.
Z čeho máš strach, krásná?
Nebezpečně číhá
ostrý hrot a
znenadání rýha...
Zranitelnost skrýváš
pod maskou krásy.
Hrdopýška?
Asi.
Víš, já pochopení pro strach mám.
Ale..
Cítím pro(past) nedůvěry.
Neustále.
V horské suti bez ochrany,
roste kvítko malé.
Sťastnější než dětský úsměv.
Dokonalé.
Kuráže na rozdávání.
Ach, a tolik chuti k žití!
Nakažlivá
jeho radost z bytí.
Dokázala bys to taky?
Obstát v časech nepohody?
V žáru slunce a
bez vody?
Já..
Chtěl bych, abys pochopila,
že krása
v mém světě je
i tvá vnitřní síla.