Galaktická prdel

(autor: Dark Alchemist)

Když pozvedneš zrak k obloze noční,
je to skutečnost nebo jen klam oční,
čeká tě tam překvapení vskutku nesmírné,
jaké skví se nahoře těleso vesmírné.

V hlubinách kosmu, kde hvězdy si šeptají,
se zjevila silueta, až dech se z toho zatají,
Není to hvězda, není to planeta, to věc je jiná,
velká prdel nebeská se vesmírem rozpíná.

Její křivky jak oběžné dráhy se vlní,
i černé díry nadšením až po okraj se plní.
Na Saturnu praskly prstence tou její září,
Merkur to vše sleduje s užaslou tváří.

Když na Jupiter usedla prdel té ženy,
probudil se i Měsíc, do myšlenek pohroužený.
I Mars je unešen tou úžasnou scénou,
celý vesmír širý je z toho na kolenou.

Nelze přehlédnout tu krásu poutavou,
když ten útvar nese se chůzí houpavou,
v šoku je z toho celá Zeměkoule,
když vidí v pohybu ty dvě polokoule.

Hvězdáři zamířili své teleskopy k nebi,
čekajíc, kde ten útvar famózní se uvelebí.
Nikdo z nich nechce zůstat stranou,
aby nepřišel o tu velkolepou podívanou.

I chladný Neptun rozehřeje pohled na ten skvost
Když ladně usedá na komety chvost.
Zadek, co inspiruje hvězdy ke zpěvu,
jen co v dálkách uzří tu obdařenou děvu.

Meteoritů roj ten zázrak vidíce, přilétne hned,
i když to k němu má několik desítek světelných let.
Pluto neúnavně krouží dokola stále a znova,
Údivem vybuchne i vyhaslá temná supernova.

I gravitace přichází o svou jedinou práci,
když díky tomu zadku přitažlivost ztrácí,
hvězdy se shlukují, pokorně se klaníce,
tak vzniká souhvězdí veliké zadnice.

Nejsou jí rovny v galaxii žádné tvary,
ne díky rozměrům, ale protože používá čáry.
Čáry, magii, vášeň i poetické drámy,
které kreslí na nebe boží zadnici té dámy.

A tak dál putuje ta zadnice vesmírným prostorem,
a i když zmizí, zase objeví se nad obzorem.
Za ní stádo obláčků pluje, jak beránci bílí,
kdo uzří tu prdel nebeskou, ten z toho šílí...

https://youtu.be/UF1nS88lvfM