(autor: Dandy)
Den dušičkový
Ovce se pasou v konci léta.
Vítr ti z vlasů copy splétá.
Lístky jak zlatky země táhne.
Kdo v podzemí, kdo po nich prahne.
Den takový je dušičkový,
ti co přijdou však neodpoví.
Času je mnoho, i tak málo,
hejno vrabčáků se vylekalo.
Pelyňku už je suchá torza.
Krajina pestrá však v polospánku,
zpěvu už nezazní od křivánků.
Tak doma u čaje zažehnu bílou svíčku,
vzpomenu, nesmutním někde u pomníčku.
Kdo náklonnost či lásku ke mně choval,
ten se mi v nitru pod zámek neuschoval.
Díky ti větříku za copánky,
na jaře počkám si na skřivánky