Květina

(autorka: Rumělka)

Jsem obyčejná květina,
nejsem růže, narcis a tak
spíše slunečnice nebo kopretina
mým největším nepřítelem je mrak.

Mrak vláhu dává nám,
abychom byly zdravé,
zároveň ale zakrývá
sluníčko mé zlaté.

Raději bych zůstala bez deště
uschla bych a uvadla,
než aby sluníčko mé
tma napadla.

Celý den jsem otáčela
svůj bohatý květ
jen abych mu bližší byla
je to můj celičký svět.

To jsem ještě nevěděla,
že slunce již má úděl svůj.
Měsíc ten s ním tančí,
od zimy až do léta stůj co stůj.

Ve stonku mém vznikla trhlina
Vytrhly se mi kořeny,
upadla jsem dolů k zemi
je ze mě padlá květina.

Ležím tak několik dní
teď už Slunce vidím jen v poledne,
každou noc na mě smutek dolehne
,a tak jen o něm sním.

Pak přišlo dlouhé sucho
příliš na mě svítilo
bez mraku to sluníčko
všechny mé listy spálilo

Stále chci s ním být
zároveň ale ne
protože vím že pokud tak zůstanu
záhuba mě nemine.

Potom všem myslela jsem
že můj život skončil,
A že v tu vyschlou zem
se za chvíli rozložím.

Jednoho dne ale vítr odvál
moje maličká semínka
snad tam kde dopadnou
vyroste nová květinka.