(autorka: black.heart)
Jak pěkně křičí to...
Kdesi v mlze
chladného jitra
promilované noci
vnímám samu sebe
jako nejasný bolestivý odraz
Odraz nás
když se probouzíme
s duševní kocovinou
každá ve své posteli...
/neplač, to se stává/
Na rtech mezi třísly
zadřené všchny strachy a hříchy
tak jak's mě je naučila...
cigaretový kouř mlčí
v náruči choulí se mi nedělní stesk
Všechna okna jsou slepá
na chodníku povaluje se čas
společně s letadly, ostružinami
a černobílou fotkou z roku 89
na které nejsem /nikdy nebudu/
má lásko