(autor: JiSo)
20 let
S každou odhozenou zátěží,
dostávám se výš.
Ztrácím dík tomu na čem záleží,
víš jak, to si piš.
R: Ale už jen přinejhorším 20 let,
20 let, zde budu zaclánět.
Lepší, než sebelepší z nejistot,
je sebehorší jistota.
Má skupenství, hmotnost i rosný bod,
dá se tak uvnitř zpracovat.
R: Ale už jen přinejhorším 20 let...
Ruce na prsou zkřížené,
a úzkým průzorem padá hlína.
Zametu střípky duše mé,
po slepení bude nerozbitná.
R: Ale už jen přinejhorším 20 let...