Jůlie

(autor: človiček)

Každý zná tu scénu
která proslavila ženu
jménem Jůlie.
Ano, ona Romea si
dodnes žádá a v
duši je jaksi nahá
v tom kolotoči hledání.
Nejen v lásce i v dramatech
má od vesmíru nadání.

Smířená s tím, že konec
zdobí vždy cherubín andělů
není jí do zpěvu-však
život křečovitě svírá
i když schází jí víra
v dobrý konec.

Konec, jenž v příběhu
měl dvě dějství..
První varováním pro chlapy
druhý varováním pro ženský,
že, když už není v životě co ztratit
beznaděj může ještě mnohé zhatit.
Tam, kde smrt se očím jeví
lze zvrátit děj, příběh celý.

Kdo však raději
začne hned novou kapitolu
životem prolétne a vše
bude prožívat jen
znovu a znovu.

A tak každá Jůlie dobře zná
jak chutná láska líbezná.
V smyčce se do děje stále vrací
člověk by řekl, že jí to stačí.
Ta poškrábaná gramofonová deska
co před rýhou je tak
sladká, libozvučná, něžná, hezká.