(autor: oslov radek)
Pravda se lží
Svět zas tiše prazdně tleská
jak je hloupost tolik hezká
ta její tvář, co z ní krasně mrazí
když jsou verše, v nich jsme nazí
Bloudí v hlavě černá oblaka
jen kdekdo málo kváká..
Vteřiny jsou jako na rožni
myšlenky v dálce, poslední zhasni...
Nic není tak asi růžové
přesto křičí volové
že všechno končí, všechno začiná
a pravda ze lží protíná.