(autor: človiček)
Dlaně
Každé ráno se mé ruce potají ptají
proč jen samy mé tělo laskají.
A řeknu Vám jen krátce bez legrace
že je to práce ..,
bez vlídných gest a pocitů
když nejsi tu se mnou
rozostřit zrak a tetelícím vědomím
nad pískem žhavým v poušti
fata morganu budovat.
Vyprahlá duše se ptá..
kdy u oázy- laguny posnídá?
Kdy přestanou již oči pálit?
Kdy tělo rozpálené bude možno zhladit? a schladit.
Kdy iluze se změní ve vřelé políbení?
Kdy chytnu zlatou rybku na háčku?
..a vše co mezi Námi bylo-,,nebylo"
zradím...zradím miláčku.