(autor: Homér)
Maturitní písemka
Vyklepu kamínky z bot
kamínky z duše
a jdu dál
už nejsem osiřelý jako škola o prázdninách
vykotlaný jako pařez lípy u božích muk
už se nepotírám popelem z milostných dopisů
ani se nehoupu s opicemi na lustru výčepu
stříbrovlasé dítě, trochu antisystém
najdeš mě dole, zlořečit v ostružinách
uprostřed je mi dobře leda v kundě
nahoře v přesmyku baldachýnu
raper bez manýru, krok sun rok, samej cvok
lidstvo je Veronika Kašáková a ten její muž století
do přírody jedou jak na diskotéku
a pak se diví, že vodopád je vlastně nuda
i když jím prolítne pěnkava, čert či drak
jdou se nažrat, pak se jeden z nich neudělá
ale fotky maj skvělý, to jo
kdo ví, jestli se opravdu milujou
ty rodinky s vyklepanými koleny
vsadil bych na ně víc, než na lidi z aut
ale, co já vím, takových mudrlantů už po Světě chodilo mraky
neměl bych být přes den tak negativní
ale jde to těžko, s medicinbálem mezi stehny
možná by mi pomohla Italka s hladkým klínem
jenže to bych se nesměl oženit a ztloustnout
a hlavně bych musel být někým jiným
výřečným kovbojem třebas
jenže jsem od mládí
jen kus utrápenýho hovna
díky moc tati, za to obří seběvědomí
kterýho jsi mi nikdy nedal ani za nehet
ty jsi Bůh, co mrdá učitelky
já jsem jen zpuchřelá nula, co jednou skočí do hlubiny
pochválil jsi mě alespoň za maturitu?
Leda prd
A matka?
Bolí to
Ale to je snad ještě větší svině než ty