(autor: GULI)
CIZINEC
CIZINEC
V zapadlé vinárně starého města,
popíjím červené,jsem jeden ze sta,
jsem jeden ze sta,jeden z tisíce,
který se ukrývá před svitem měsíce.
Sedím tu sám,jen já a svíce,
taky stín na zdi,a nikdo více,
víno mě hřeje,halí mou mysl,
v tom zvláštním večeru nic nemá smysl.
Ani ten v klobouku podivný muž,
co se tu objevil,či seděl tu už,
zrovna se zvedá a přichází ke mě,
ruku mi podává,tiskne ji jemně.
A jestli prý na chvilku přisednout může,
je jak smrt hubený,jen kost
a kůže,
objednal víno,a aniž se ptal,
začal mi vyprávět příběh co znal:
Prý světem chodí už tisíce roků,
viděl téct krev z Kristova boku,
zná zemi jež duní kopyty koní,
tisíce rytířů když hnali se po ní.
Pod kříži na vlajkách do Svaté země,
zasévat krvavé křesťanství
sémě,
užíval přepychu zámeckých
bálů,
díval se na hlavy setnutých
králů.
Pod vládou smrti všechno se hroutí,
když provázel mor na jeho
pouti,
jindy zas výstřely,dunění
děl,
procházel hromady rozbitých
těl.
Výbuchy bomb,hrůza a děs,
šílenství bez konce,válečný běs,
pak říká že život,ten největší dar,
člověka neláká,jen zkáza a zmar.
Náhle svou hlavu pomalu zvedá,
mám jednu věc a ta mi spát nedá,
dovol mi příteli,takovou otázku,
žijete pro smrt,a nebo pro lásku?
Ve jménu lásky k Bohu
či zemi,
jste schopni zabít se,prostředky všemi,
pro lásku k penězům,majetku,
moci,
ochotni zničit se,ve dne i v noci.
Znám váš svět už spoustu let,
však málo z vás má v srdci květ,
víc na duších jen černé šmouhy,
z nekonečné trýzně touhy.
V té radost nikdy žádná není,
bůh vás všech je věčné chtění,
vždy jsem s vámi a budu zas,
jsem ten,co říkáte mu čas.
Dokud se mnou chcete být,
tak nenajdete v srdcích klid,
jsem minulost váš věčný stín,
jsem strach co bude,černý blín.
Jsem to,co ve vás konec tuší,
jedovaté kvítí v duši,
jsme spolu dlouho,milý hochu,
a unavený jsem už trochu.
Však nechcete mě opustit,
to nemůžete dopustit,
tak půjdem dál,můj starý brachu,
vstříc cestě plné bláta,prachu,
bolesti i radosti,
stáří taky mladosti,
velké kráse,velké hrůze,
šlechetnosti,lidské lůze...
Ten tichý vypravěč snad spává v hrobě,
hlas má tak zastřený a mluví sám k sobě,
dál půjdem spolu staletí,
jsem vaše věčné prokletí,
vždy poznáte můj známý hlas,
jdem stále spolu - vy a čas.