(autor: Homér)
To musíš zvládnou sám
Rozřezali mě
ale zapomněli složit
a tak tu ležím jako kubistický obraz
dítě po rozvodu
kus prejtu na zdi
krasohled ve stoce
Není to romantický kanál v Amsterodamu
ani západ Slunce v horách
tiramisu ve výstřihu
návrat vlaštovek
skotačení ve vlnách
Je to trubka plná hoven
které někdo ucpal výtok
samozřejmě praskla
rovnou do mýho ksichtu
Ano, ano
není to dětský smích
a nadšené kreslení kočkovitých šelem
není to radost z bylinkové zahrádky
ani úsměvy nadržených slečen
na punkovém festivalu
Je to nerozhodnost
jestli toho býka v sobě udusit
rudým hadrem popsaným špatnou poezií
nebo ho pustit na svobodu
s gumovými chrániči na rozích