(autor: Miňko)
Lunární romantik
Lunární romantik
Na pobřeží měsíčního Moře času
šestým dílem gravitace vážím krásu
stříbrosvitu bezoblačné hloubky nebe.
Nebe, které hvězdy svoje rádo zebe.
Zkamenělým vlnobitím Moře ticha,
krátery, z nichž černočerná věčnost dýchá
meteorů v náruč prachu déšť tu padá.
Padá tiše, hromobití šanci nedá.
Ve skafandru pod hvězdami v prachu sedím,
stříbrozlatým hledím přilby k hvězdám hledím
nad obzor kde právě vyšel srpek Země.
Země, na níž milá moje čeká na mně.