(autor: wojta)
Nad ránem.
Verše jsou mé obrazy
jsou posloupností těch mých pout,
když ke mně jemně dorazí
na oslu stín.
Co vjemů nám život pokřivý
a zbytek, to jsou pochyby,
občas mi řekneš , co kdyby,
vyprávěj, pochopím...... .
Paletou zaschlých čmáranic
kde odkvétá co chtěl jsem říct
kdy lásky duní činely,
tak aby všichni slyšeli
výkřiky s nocí spojené
a neříkej , že ne, že ne ..... .
Že nemám rád, když do ticha
ráno se tě jako pocit dotýkám
když podrobnost tě zastele
jsi jako host z cizí postele,
proč pro mně jsi tu právě ty
návštěvou z cizí planety
kde verše jsou mé obrazy,
kde šedá šedou porazí
kde blížen k cíli ztrácím klid
kde nemám síly milovat a žít.