(autor: wojta)
Očekávání.
Začnu hláškou z filmu-doufám, že důvěru ve mně vloženou nezklamete-. A právě otázka důvěry je v autorském vnímání věci tématem, kterému chci dát otevřený prostor.
Přirovnám to k lezení na pískovcových skalkách, dosáhnout prvního kruhu, prvního záchytného bodu celé cesty a pak to již jde. Musíte mít splněny pouze dvě maličkosti- věřit si a mít natrénováno. Jinak člověk zůstává za očekáváním svým, ale i jiných, kteří jsou na něm závislí.
Stejně tak i v psaní každého autora svazuje ten pocit, nebo spíše pocity zodpovědnosti za svá i nevyřčená slova za souhlas k nahlédnutí do svého soukromí, čímž se z něj i třeba nechtěně, stává osoba veřejná.
A tato veřejná důvěra, nezklamat čtenáře, nezklamat sebe sama, otvírá každému z nás průhled do jiných prostorů vnímání života a tím i jiného poznávání sebe, svých možností i nemožností, zůročených o prožitky odžitých let.
Jistě, doba je zlá a krutá ke každému z nás, zkrotit ji se daří pouze na občasný stav krátkých vzplanutí a korekce neviny tak spočívá na bedrech odvahy autora i nadčasového chápání čtenáře.
A samozřejmě, oba si musí věřit a mít natrénováno.