(autorka: ivkaja)
Kostky ledu a.... DOST!!!
Z mého plamene
stvořil jsi ledové krápníky!
Touha se rozpadla
v ledovou tříšť!
Dnes už jsem z kamene,
z citů stavím pomníky,
jak milovala jsem tě,
možná, že víš….
Proč láska umrzla
v ledovou podobu(?),
Možná, že už ani
nechci se ptát.
Pro kostek ledu pár
hledám teď nádobu,
cinkají ve zdání,
Že mohls mít rád…
Už nebolí to,
už tu stesk není,
umrzla jsem
na dřeň, na kost…
Těžko lze říct,
zda něco to změní,
dnes vím jen jedno:
„Takhle už dost!!!“