(autorka: misháá)
Až sněhu dosti bude
Až sněhu dosti bude,
oheň v krbu začne plát
a tváře mrazem rudé
se nepřestanou jen tak smát.
Spálenému cukroví,
zmrzlým palcům u nohou,
ani dárkům v podkroví,
kam děti přísně nemohou.
Až sněhu dosti bude
a budeme se kát,
tak politujme chudé,
kteří venku musí spát.
Rozdávejme radost,
lásku a útěchu.
Dětem k chuti sladkost,
pohlazení, potěchu.