(autor: Dandy)
Vítr
Když vítr čepce serve z hlav,
v poli hroudu rozmetá.
Nečepýří se jako páv,
jen kouty všechny vymetá.
Hubuješ , známá věc,
on sykne a zas lumpačí.
Výhrůžky ty na ne dobrotu nestačí,
zas bere vlasy do rukou,
hned pod sukně nahlíží,
tak tedy k čertu s náfukou,
když se on tak čepýří.
Však nechytneš ten vítr,
tak nechytneš jej do rukou,
jen marnost
spílat nad tím jedním
náfukou.
Jednou do zad zatlačí,
když na bicyklu uháníš,
však zapřít se i dokáže,
že s dechem tobě nestačíš.
Jako dítko všetečné
si s tebou pohrává.
Však je ale skutečné,
že málokdy on prohrává.