(autorka: koiška)
Kamínky zimy
Kam vzpomínky jenom zapadají
jak zmrazky na okrajích cest
myšlenky moje náhle tají
jak zbytky posledního sněhu
slova se snoubí v lásku a něhu
A děvčátko malé zas poskakuje
přes potoky jarních vod
co před sebou valí
kamínky zimy
s příběhy svými
Jakoby běželo minulostí
kde hvězdy v nekonečnu oblohy
svými problesky mohou je vést
a víc dívá se na ně než pod nohy
jde svými sny cestou cest
Kamínky příběhů co důvěrně známe
osa života do kruhu stáčí
jak prstýnek na prst je navlékáme
srdce a dlaně otevřít stačí