(autor: Homér)
Neotevírat se
Z popkornu zkoušíš růži
vypěstovat, spolu s lepšími návyky
cvičit a číst, skládat a růst
duševní půst, holá hlava a hory
stejně se ti to zase zboří
suchý kašel vínem se mnou pojď
léčit, bohémem nepřestaň být, prosím
šedých kostek na skladě unylosti
mají stále dost
na kolenou klečím, pojď se se mnou projít
a opít
Budeme kameny, co ožily
na přelomu bledna a úmora
radost lidem rozhazovat
jak večerníček
co si čepku sundal, pak do loďky dřepnul
dolů, řekou lysohlavých snů
poplujeme za štěstím
Blbá flaška vína, navíc zčořená na vánočním večírku a jaká je to svoboda!
Jako když jedu vlakem podzimní omalovánkou sklízet plody sativy
Soul Sacrifice pouštím podruhý, potřetí
Stačí to proškrtat a je z tebe Holan
Začínám tleskat, asi bych se měl zamknout, aby sem náhodou nepřišel někdo „normální“
Tak co, jdeš do toho?
Třináct let věrnosti, mám ze sebe blít?
Jako nikdy jsem nebyl žádnej balič, to si mě spíš asi ženský vybíraly, přijdu si jak ve filmu, jak neoriginální. Chcípám jak puberťák, co by chtěl tu druhou, chytřejší půlku světa vidět nahou, všechny ty k…..y a k……y, ach jo.
Struktura díla? Leda struky.
Hop, Trop, Amazonko!
Oči džínový, chachachachacha
Hnědý jsou klidný, no zelený? To jsou ty mý.
Tohle není Čapek ani Ryvola, tohle je Chardonnay z Austrálie, možná proto to tolik dává, zvyklej na červený, o který se navíc musím stále dělit, hořký smajlík
Jako fajn, ale radši zase Pearl Jam