(autorka: Sasanka)
Zašlapané štěstí
Mé rozsekané já
v odrazu blátivé kaluže.
Vajgl jako loďka pluje
v slzách světa
chce mě převézt
na druhý břeh.
Hozený kámen
čeří vrásky
pouliční tůňky.
Zašlapané štěstí
na nádraží
v kolejišti hnije.
Ne to není poezie
jen mávání z rychlovlaku
probleskujících vzpomínek.