(autor: Homér)
Sněží
Sněží
leda lupy na ramena
lehoučké kry, co k sobě nepřimrzly
mastná oka v polívce, jdou si vlastní cestou
ke konci února jak ruměnice pospolu u paty břízy
spáří se v nadějnější generace plné píle
miliony vzdálených teček, myšlenky solí
ve spirálách spokojeně
dolů do tmy tančí
i lampy se jim klaní
jak se hbitě hýbe na ní
žádný problém
rajtuje na něm
sněží