Čím jsem byl?

(autor: človiček)

- Byl jsem sklenář 12 let
před průvanem jsem chránil svět
dámám řezal zrcadla
pánům poličky na letadla
rybkám lepil akvárka
a plazům terárka.

-Pak truhlářského prdu smrad
leč neumětel, dřevo měl jsem rád
skříní korpusy bouchal jsem na kusy.
I k té práci byl u mne klad.

-Však dostal jsem se do turbulence
co změnila mne v zemědělce.
Stání kravkám svařoval, telata rodil,
pod vrstvami hnoje duch od ega se osvobodil.
Najednou jsem koně měl
i včelám trochu rozuměl.

- Koně mne na výlet vzali
těžaře ze mně udělali.
Za kobylkou z rozpěrkou stál,
tahal s ní co narubal
a pak přišel chudý rok
donutil mne na další skok.

-Jestli rádi Chipsi máte
odpověď už skoro znáte.
Stal jsem se skladníkem
jezdil s ještěrkou i rudlíkem
a to zhruba osm let
pak do tmy ponořil se Nám svět.

- No, dcera to přežila, zubatou přelstila
za nohy my jí tahaly, když
kradla Nám jí na máry.
Kolo osudu se otočilo
do světa nerezu a hliníku mně umístilo.
Dobře mi tam bylo pět let věru.

-A poslední rok? Kapitán u kormidla
se snad scvok, očkování mě vyhnalo
páč se mi nezdálo, že jsem hloupý
bylinkář, říkali my přesto tmář.
Tak ke kravkám jsem zase skočil
a pak opět potem záda v lese smočil

-A že jsem za to pěkně rafnul
koráb můj se hodně nahnul.
Do podpalubí vnikla voda
tělu došla trpělivost,
ozvala se zdraví zloba
a řekla- Dost!!

-A že nejsem vůl,
výhružky jsem poslechnul
sednu zas na ještěra, nebo
paleťák potáhnu jak kačera.
Tak se dnes tak ohlížím,
co bude zítra netuším.

O čem život vlastně je
to každý z Nás studuje.