(autor: Modřín)
Na běžkách.
Sníh čerstvě padlý byl
sluneční dotek políbil
mrazem zkoušenou zem
kytice z dechů stály
jak by se letět bály
husté jak krém
v bukovém lese ticho
sníh stromům je po břicho
vítr nepřišel
stoupám výš
strom zlámaný je v kříž
pot první z čela sjel
úžasná chvíle
v sněhu zlatobílém
se sluncem v zádech
s modrým nebem nad hlavou
dovede duši toulavou
léčit tak, že mládne
z výšky vše je snadné
sůl na jazyku sládne
v dálce se nebe ztrácí
zpívají ptáci
dojít k cíli dá práci
slunce zapadá v mracích
tratí se les, stopa i pláně
na běžkách v hraně
zvoní kamínky
srdce jak techno buší
zmizelo všechno jen v duši
vzpomínky zůstanou
stopou bílou utkanou.