(autorka: Lenča)
51. Propadnout se do ráje…
Nick přijel až k večeru. Otevřela jsem dveře a on tam stál opřený loktem o zárubeň, prsty dramaticky položené na rtech, v očích láskyplné plamínky něhy, nadšení a rošťáctví.
„Ahoj, miláčku, copak se děje? Vypadáš jaksi osvíceně,“ narážela jsem vtipně na zapadající slunce přesně nad jeho hlavou.
„To ze mě, zřejmě, probleskuje onen šílený nápad…“ odvětil a koutky úst se mu lehce cukly do úsměvu. „A potřebuju ho právě teď probrat se svou vševědoucí skoromilenkou.“
Nejdřív jsem se musela upřímně zasmát jeho trefnému, originálnímu slovnímu obratu.
„Jeden osvícený a jedna vševědoucí – to jsme teda speciální pár. Jestli máš odvahu zjistit, co z takové kombinace může vzniknout, přistup blíž,“ vztáhla jsem k němu vyzývavě ruku.
Pomalu popošel směrem ke mně a zabouchl za sebou dveře. Pak mě vzal za nabízenou ruku a já si ho přitáhla až k sobě. Těla jsme přitiskly srdce na srdce a v těsném objetí se zahleděli jeden druhému do očí. V té chvíli se nám před vnitřními zraky začal odvíjet ten dávno známý příběh. Pro Nicka nyní s tím důležitým rozdílem, že oba aktéři již dostaly jasné rysy tváří a odhalily svá pravá jména…
„…a dvojplameny se k sobě stále vracejí, ať chtějí nebo ne. Dokud si jednou neuvědomí, že si to tak sami naplánovali nejen ve svém zájmu, ale i v zájmu transformace celé planety,“ zaznělo nám nakonec v myslích.
„Takže jsi to opravdu ty…“ vydechl okouzleně, šťastně a vděčně Nick.
„Tvůj anděl ze Slunce, osudová žena, bytost propojena s tebou emocionálně i mentálně, tvůj dvojplamen neboli druhá část tvé duše,“ potvrdila jsem ono právě odhalené tajemství a náš společný zázrak v jednom.
Nekonečně dlouhou nádhernou chvíli mě okouzleně hladil po tváři a něžně líbal na rty.
Pak se dychtivě a rošťácky zároveň zeptal: „A teď už tedy můžeme…?“
„My vyloženě musíme! Slyšel jsi, že je to přece v zájmu lidstva…“ mrkla jsem na něho provokativně.
Ve vteřině si mě hbitě hodil do náručí, až jsem překvapením vyjekla.
„Tak to abychom si dali záležet!“ poznamenal naoko vážně, čímž mě opět upřímně rozesmál.
Laškovně, lehce tanečním krokem si mě odnesl do ložnice a položil na postel. Začali jsme se líbat. Nejdřív pomalu, něžně, vychutnávali jsme si každý okamžik s vědomím, že už nám nic nestojí v cestě, všechno je jen na nás… Vnímali jsme čím dál jasněji to napojení a souznění každé naší součásti. Ta vzrůstající vášeň, láskyplný oheň v nás, touha splynout v jedno na všech úrovních našich bytostí... Všechny překážky v podobě oblečení z nás rychle mizely, až se k sobě konečně tiskla dvě odhalená, žádostivá těla. Hladili, líbali a prozkoumávali jsme svá nejrůznější roztoužená místa, až se nám vzrušením tajil dech. Když se naše fyzická těla konečně spojila, bylo to jako zemřít nekonečnou slastí… V ten moment došlo i k duchovnímu propojení. Naše energie se prodchnuly a my splynuli v jednu jedinou éterickou bytost vibrující na nejvyšší úrovni absolutní, bezpodmínečné lásky… Bylo to jako propadnout se do ráje, sedmého nebe, nejčistší nirvány …