(autorka: Verena)
V čase barvy psího vína
slunce se noří do lesů
rumělkou zbarvilo modř oblohy
tráva už chladí na nohy
sklenku vína ti donesu
je trochu trpké
a trochu svírá na jazyku
chuť léta snad ze zvyku
necháváš uzrát
do ticha
a první hvězda pospíchá
v symfonii společného
mlčení
vážeš čas jak suky na dlani