(autorka: Umouněnka)
Dopis lehkého vlátí
máš příliš malátnou
bledou ruku
raděj nic neobkružuj
raděj nemysli
ať nenajdeš újmu
máš refrén své písničky schovaný v kapse
jdeš odvážně vstříc toulavým psům
sama to neumím
jdu radši s tebou
-
nejsem už malá
na skálu vylezu s malým sebezapřením
potkám místního trhače - olízne mi nohy
to lechtá směju se a těžím ze své hlavy
to nejhezčí si nikdy nevymyslíš
-
když piješ
mastná karta v ruce mate
vyhraješ pár korun - zajásáš
tyhle chvíle jsou perla v neperlivé vodě
máme samy sebe
kopce řeky a v zimě taky sníh
nemohu obejmout něco
co přes všechen cit bere klid
-
a tak se zastav moje milá
tohle byl svět
kde jsi mávala vláčkům
kde ses důvěrně svěřila cizím rukám
má ruka je ztuhlá
malíček neohnu
ty vzplaň
a někde ve vůni
najdeme každá svůj mír
-
nikdy neodejdu
nazpaměť znám
tváře - propadliny - pochmurný stav tíže
nikdo vás nevezme
nikdo vám nevezme mě
ještě tu plápolám
a dlouho budu vlát
-
ve schránce na dopisy
psalas - bude ti smutno - lítostivo - osamělo
s trochou sebezapření
uznávám
že mi opravdu tak bylo