(autor: Kaplan)
Jenom prach z obilí
máchl jsem rukou do letního večera
zbyla dlaň od hlíny a prachu z obilí
strach se mi prosmýkl mezi prsty
dál na mě číhá na posedu
má dalekonosnou pušku
o který ale nevím
že nestřílí
říkala jsi že se opijeme
a pojedem někam
kde slunko usíná
jenže auto je rozbitý
ve škarpě u cesty
já smrdím benzínem
a ty tu nejsi
nikdy jsi nebyla
v hospodě chlapi žvatlají
bezzubý řeči
dal bych jim pěstí
kdyby bylo co vymlátit
doma mi stydne postel
a stojí práce
je čas polknout
co zbývá na dně
a potom jít