(autor: Homér)
Zpátky v kleci
Zpátky v kleci
na stropě klečí
dravec vrávoravý
o východu přemítá
Lednové jaro
iluze mu vzalo
po dešti broskve pláčou
souhvězdím stop
vyšlapaných do tváří chodníků
ťapkami rozkošnými
v kalužích
rozmáčené Slunce kolébá
nemusí myslet na chleba
ani na to druhé, co často je třeba
utěšení, že vlastně nemůže
ani za jeden svůj chybný krok
potoků otrok