(autor: Miňko)
Okysličené verše
Okysličené verše
Jako kyslík ochotně
plní plicní sklípky,
plní sklípky mysli mé
poezie střípky.
Osamělý verš a rým,
slovní hříčka, věta,
rozhodly se nesměle
spatřit světlo světa.
Zpočátku se bezcílně,
honily jen myslí.
Poezií státi se?
Či snad raději písní?
Okamžik se zdráhaly.
Pak podnikly túru
z neuronů pavučin
za mozkovou kůru.
Mé pero je svázalo
jak do věnců květy.
Naše spojit doufalo
paralelní světy.