Laskavost jako plástev medu

(autor: LudvíkRoiSoleil)

Laskavá slova jako plástev medu,
zahřeje srdce byť by bylo z ledu.
Laskavá slova jako balzám na duši,
zamilován do dobra až po uši.

Stanou se celému tělu lékem,
života do žil s tělem krve a mlékem.

Kde je ta zemně medu, mléka a strdí.
Kde jsou laskavá slova pokornému nesmrdí.
Laskavost je jako sníh co jemně schladí horkost.
Laskavé srdce hřející nikdy nezamrzne na kost.

Kde je ta zemně medu, mléka a strdí.
Kdo nezná odpověď se rdí a stydí.
Kdo zemi svou nenajde straní se lidí.
Kdo zemi prochází bez srdce nenajde slitování lidí.

Dívám se na smutné lidi,
jak jeden na druhého prdí.
Dívám se do jejich duší,
co je dobro jistě tuší.
Chci jim dobro připomenout,
na laskavost si vzpomenout,
upřímně je obejmout.

Laskavostí můžeme dokázat to,
co nezničí už žádné temné zlo.
Dokud květiny kvetou a voní,
dobro žije a stále není po ní.