(autor: Poezie anonymity)
Když krásu vraždí nicota
Rozkvetlé zahrady jedovatý plevel lemuje,
a květnové slunce halí zlověstné mraky.
Čerstvá mláďata v čelistech šelma porcuje,
a jaro v rozpuku adorují jen klaky.
Vůně macešek dutiny požírá,
a domácí chléb stahuje žaludek.
Nad vábnou krajinou úsměv skomírá,
a ve svěžím dni zrodil se pohorbek.