(autorka: Leslie)
Indigová
Ve vichřici vlastních strachů
vlaju a plápolám
tak bezmocně
uvnitř mě
cosi volá a pláče
nespravedlnost světa
zbarvila nebe do tmavofialova
a duše obléká si pončo
barvy indiga
netoužím po moci
ale pomoci
jenže z pozice bezmoci
to lze jen stěží
z té bouře snad až sněží
hluboko v srdci
hledám holé větve stromů
co každé jaro zase a znovu
naleznou sílu
pučet a kvést
chci
živit se sluncem
vzduchem
a vodou
nepochybovat
bezpečně zakořenit
sama v sobě
s důvěrou odevzdat se
větru života
indigo ach jsi tak krásné
ale to pončo dnes asi radši
zvolím červené