(autor: shane)
Osudu odevzdán
Sám jako v plotě kůl,
co díru v něm jen látá,
připadám si jak vůl,
když kolem mne svět chvátá.
Osudu odevzdán,
již ne, kdo slzy roní,
jen času svého pán,
skořicí svařák voní,
po brčku srkám jej
slamák si vedle hoví,
život můj nemá děj,
spěch mne víc neosloví.
Ohnutý tíhou snad
let, co má bedra tíží,
ještě i umím vzplát,
ač duch vstříc konci míří.
Já drabble začal psát
v podobě veršované,
zas slovům dávám řád,
patero z nich je dané.
Spíš veršotepec jsem,
byť jsem i prózou psával,
jsem rytmem ovlivněn,
s ním zvládám slov těch nával.