(autorka: helenato)
V.
sedím na zahradě a snídám slunce
přitom čtu Václava s jeho bláznivou holkou
a přemýšlím o slovech a verších, které nikdy nestihl napsat
a o tom, že jednou ho potkám.
sedím na zahradě a snídám slunce
myslím na Vladimíra, kterého nechali zpívat
a který řekl, že už zpívat nebude
a o tom, že jednou se potkají.
sedím na zahradě a snídám slunce
vzpomínám na Václava, pravdu, lásku
a jeho sílu, která mi tu moc chybí
a doufám, že jednou ho zase potkáme.