(autor: Miňko)
Spící kocour Karel
Spící kocour Karel
Na slunci spící kocour leží,
hlavou myšlenky mu běží.
Ruku do ohně za to dám
že jeho spánek je jen klam.
V duchu skládá z rýmů básně,
vyznání, jak na světě krásně
je když v bříšku plném mlíčka
tam a zpět si plave myška.
Rýmy, jak se v duši rodí
radost když dlaň kožich hladí,
když ruka ví že se sluší
šimrat kocouří uši.
Rýmy, jak se vesmír točí
kolem zelených očí,
když ty oči v duších lidí
čtou co ty lidské nevidí.
Kocour shovívavě mlčí,
přesto jeho pohled svědčí
že zná víc než američtí vědci.
Či snad Jehovovi svědci?