(autor: Tvrdý-nouzák)
Cestovní splín
Za sklem bytu jako ve vězení.
Co bylo už možná teďka není
Kamenná tvář, ale srdce neklidné
chce ven, ač okolí je nevlídné.
Za hranice opakujících se dnů
do krajiny zapomenutých snů.
Za obzor tam kam Polárka chodí spát
tam vydal bych se zase tak rád
Vzpomínky pomalu přehrává čas
a já jen doufám, že podívám se zas
do krajiny jezer, fjordů a nekonečných lesů
snad Tu touhu do té doby snesu
Otevřená cesta, údolí široká
Pohoří na obzoru zvedají se vysoká
Azurová obloha a úsměv na tváři
Snad se to někdy zas podaří...
...
...
Snad