(autorka: pavlis)
Jsem ....
Jsem FÉNIX ....
Ten,co spálen
z vlastního popela
zase znovu vstal ....
A krásnější teď
svým zrozením být se zdá ....
Má duše se uzdravená
vrací zpátky
do těla .....
Je to tím ,
že malý zázrak
zas se stal .....
Vnímám zpěv ptáků,
co ve stejný čas
se sluncem vstávají
a svými trylky ohlašují ráno ....
Teď nahlas smím říkat,
co šeptala jsem potají ...
Bože dej, ať NÁM je přáno ....
Svlékli jsme těsné
košile zármutků
a nějak líp se nám teď dýchá ...
Nedočkaví jsme
jak ženy zbavující se těsných živůtků
to co je teď,
ať prosím nikam nepospíchá
.Hodiny na zdi odměřují čas ...
....přála bych si,
ať ještě hodně nám ho zbývá
Uvnitř sebe cítím tóny ....
přeněžná melodie ...
a ani trochu tklivá ....
Sevři mě pevně v náručí
ať navždy vryjem do paměti
vůni touhou probuzených těl ....
Teď bydlíš ve mně ...
tolik hluboko .....
a nezapomeneš ....
Ani kdybys chtěl ...