(autorka: Z nitra)
Matka
Nejbližší člověk, moje matka,
je chladná jako jinovatka.
Jedových zubů plnou hubu,
všude mi dělá jen ostudu.
Dojímají mně její vzlyky,
že si mám posbírat kapesníky.
Taky ať nechám ji spát a jdu pryč,
cítím se tu sama, jako námořník.
Citově vyprahlá jsem na kost,
radost žádná, mám už toho dost.
Samotka je jejím oblíbeným trestem,
procházím často tímto psychotestem.
O koho se stará jen a pouze,
přece o sebe, odpovídá mi dlouze.
Hraje si se mnou, jak kočka s myší,
jen, co se jí hodí, tak to slyší.