(autor: shane)
Balada o potřísněném ubrusu
Vylétl prst z krku, krátce
nato prudký výlet hned
ubrus ten potřísnil hladce,
těžko je k tomu mlčet.
Opilec jsi, pouhé zvíře,
ožrat se a potom blejt,
v ničem nepodáš se míře,
ruce pryč a nech mne bejt!
Pokořen jsa svojí paní,
kterou jinak měl moc rád,
jak pro její půvab laní,
tak pro dar se usmívat,
opilec se rázem cítil
jako adept galejí,
hráč, co gól sám sobě vsítil,
a tak mlčel raději...
Vzal ten ubrus potřísněný,
do vody namočil pak
a před zrakem svojí ženy
podlahu chtěl utírat.
Hadr mu však z ruky vzala
a sama to udělala...