(autorka: Umouněnka)
Blues pro starého pána
na okraji
ještě vařícího hrnku
ochutnal starý pán svou nečekanou smrt
otiskla ji rty
nechtěně
naivní malá holka
s neumytou hlavou a dvěma culíky
bylo jí dvanáct
když poznala poprvé pána v županu
vyděšená z emocí starého člověka
mu od té doby neříkala pane
ale dědo
-
pojďme si po létech postavit hrad z kostek
až uslyšíme
chrapotem vykotlaný smích
sejdou se panenky na hradbách stavebnic
holčička sní puding
ušpiní ubrus
schová se za dveře
a pak možná
otevře srdce světu nahoře v letenském parku
dokud věříme na sny přijde za námi i babička
převlékne se do šatů
zatímco prohlídneme pohledy ze všech koutů světa
nejvíc nás vždycky zaujme
těžce zasněžená
grónská krajina
-
roky klapaly jak mlýnské kolo
ještě nepřišla samota
pro starého člověka
holčička podává ouško hrnku chvějící se ruce
jemně fouká do průsvitných piruet
s malou kapkou viny
tajně si sama vychutná malou sklenku vína
rázem je nebe stříbrné a klidné
jak dětskou rukou vykreslená zima