(autorka: Verena)
Ty
vlasy jak medúza
zmáčené deštěm
jsem tiše proklouzla
tak počkej ještě
nepočkám
za oknem slunce
do jeho paprsků
lehnul jsi vedle mne
skoro už bez stesku
tě v dlaních mám
ta cesta bez konce
chýlí se k závěru
po dlouhé proluce
divného poměru
vítám tě k nám
hladový v doteku
se srdcem děravým
lehnul jsi na deku
a zeptal se "smím"?
nemůžeš
hrajem si na pravdu
ve smeči se slovy
držíš se za bradu
už mi nic nepovíš?
tak je mi líto
asi zase lžeš
naděje pod prachem
kdo jí dá sílu?
snad až mne obejmeš
pod dosahem
všech pěti světadílů
lásko
(život i cit omezen časem
nebudu smlouvat
ty víš, kdo jsem....)