Karma

(autor: človiček)

Duše ženy v kleci byla
na špatnou karmu
Boženka usoudila- tak
dlouhou cestu urazila.

Prošla trním svého zrání
hledala klíč k milování.
Na kořen bludný párkrát šlápla,
tím na linii svých předků kápla.

Čekala jí těžká práce
prodírala se bolestí
svého rodu bez legrace.
Uvízla v matčině síti
do níž staletí
vložilo smutné bytí.

Uzel po uzlíku rozmotala
pocity rodu prožívala.
Už ví proč trpěla samotou
bolest spojovala si s nahotou.

Po letech dolezla
k věcem moudrým.
Už nemusí to břímě nést
už může svůj květ nechat kvést.

Rozrostl se v koruně strom
v jejím životě nastal zlom.
Haluze k slunci se pnou
neohlíží se za tmou minulou.

Květy jabloně sice již nedají
rodovému stromu plod.
Za to kořenům umožní
mít v zemi stabilní
klidu bod- usmíření.

Ptáci, včely, motýli zváni jsou
na slavnostní pohoštění.
V ženině klíně již
mříž žádná není.

Všem co hledají, ať
to nevzdají.
Bóže Bůh naložil
já básní se poklonil.