(autor: človiček)
Milost od krále a dívky.
Duše duši potkala
ta jedna trochu stonala
už párkrát šla na popravu
hledajíc spásu v davu.
Lidé na kata se mačkali
slitování neznali.
Krev odsouzence chtěli pít
před morem se tak pojistit.
Jen,,jedna"tiše v rohu stála
něžný pohled očím dala.
Zraky potkali se nad špalkem
Ona svobodná,on odsouzený
provazem.
Nad břevno šibeniční
snesl se holoubek,
snad že by přeci jen
nakrmil žaludek?
Vánek svěží sebral
mu z kabátku,
pro jarmark v oplátku
trošku jeho volánků.
Klesá pírko, dívce oči jihnou
...Pan purkrabí však náhle vstává,
milost krále požehnává.
Katovi se volno hodí,
hřeby shání do soukolí.
Mladíkovi pouta snímá.
holubí pošta že je líná.
Mohl jsi to za sebou mít
-měl bys za tou dívkou jít.
U brány na něho čekala
do krajiny ho vyzvala.
Nad nimi letěl holoubek
co nasytil si žaludek.
Tak měl jsem dneska
zvláštní sen, že půjdeme
spolu někam ven.
Rozhlížím se v pokušení
zda holub nějaký poblíž není.
Nebo třeba holubice
která na svět srdcem hledí.
Oči její měl bych znát
na dlouhou štreku se s ní dát.
Třeba jako kamarád.