(autorka: koiška)
Znamení
Stříbrnou lunou zakletá
v hladinách nocí
rozprostřu svoje klepeta
a přestože nejvíce
sluší mi
svit chladného měsíce
v hvězdné pláni
bez tebe
už nemám stání
tak rozhodím sítě
neboj se
lásko nezraním tě
svým způsobem račím
nečekej víc
k tobě se stáčím
až spatříš znamení
budu tam
kde voda pramení
třebaže pozpátku
spolu snad
dojdeme začátku