(autorka: Dívka v modrém)
U splavu
čekala jsem na to roky
a pořád neumím si vyjít vstříc
dělám denně nepochopitelné kroky
a vím, že bych asi chtěla víc
neumím uzdravit si sama hlavu
procesy uvnitř mozku zvrátit snadno
uměla to snad Viktorka u Ratibořického splavu
podklouzla mi noha a zas padám na dno
mozek mi říká, abych chtěla být
vyplavat zpátky a nadechnout se zas
najít nad vodou sluneční ten svit
nezůstat na dně smrti napospas
rukama máchám
snažím se vynořit se zpět
proč další nesmysl zase páchám
protože chci už netrpět?
slunce mi ale signál dává
svítí a křičí - holka plav
oběma rukama teď mávám
a najednou spatřuji zas ten splav
není to krásný, tenhle svět?